Žít

Žít. PROžít. PŘEžít. ZAžít. Vžít. VYžít. Užít. POUžít a VYUžít. Sžít. DOžít. NEžít. Ožít. 

Vidíš? Nejde si NAžít dopředu. Pro budoucnost i minulost děláme nejvíc, když žijeme v přítomnosti. (ZA)ŽIJ ŽIVOT ŽIVELNĚ. Vyždímat všechno, co se dá, nechat si narůst křídla a odletět tam, kde cákají vodopády, blyští se vzduch a zpívají ptáci, chytit za ruku někoho teploučkého. Protože kdo bude plakat, až tady nebudeš?

Odvaha. Volnost. Příležitost a připravenost. Upřímnost. Přítomnost. Laskavost. Zví(ne ě!)davost. Sebeovládání. Vyrovnanost. Vytrvalost. Vášeň.

Přespříliš lidí ve spěchu, ze strachu nebo kvůli hrozivé nemoci - vymlouvavosti - zapomíná na sebe, svůj cíl, být svůj a umět se a svůj čas (d)ocenit, nejsou upřímní k ostatním ani k sobě, nedokáží spokojeně trávit čas sami se sebou a jejich neochota přijmout nové věci jim znemožňuje se pohnout dopředu. Jenže autobus, do kterého jsme nastoupili, nečeká. Často padáme do pasti špatných mentálních návyků. Už kvůli tomu zoufale potřebujeme vyprázdnit náš plný hrneček zkušeností, aby se do něj vešlo něco nového. Drtivou většinu myšlenek přebíráme z naší minulosti, drtivá většina informací, nad kterými dumáme, je tisíckrát přežvýkaná, protože je to tak bezpečnější. Již osvícenští filosofové si uvědomovali, že realita je taková, jakou si ji zkonstruujeme v hlavě, že jestli skončíme jako vítěz, nebo poražený, závisí převážně na nás, že náš jediný limit je ten, co si sami stanovíme, takže JE v našich silách si řídit vlastní život, vlastní sny - není velkých snů, jen malých lidí. Aby se člověk nepodílel na pěstování plesnivé kolonie morálního malomocenství, potřebuje zhluboka dýchat, chodit pomalu, umět vychutnávat, mít odvahu a pěstovat sílu charakteru. Sebepoznání je DNA vlastního osvícení. Člověk zaseje myšlenku a sklidí čin, zaseje čin a sklidí návyk, zaseje návyk a sklidí charakter, zasadí charakter a sklidí vlastní osud.

Otevřít okno a do krajiny si z plných plic zahulákat. Možná jsem poprvé v životě ochutnala vnitřní svobodu.